SuperHornet - recenze
SuperHornet - recenze
Digital Integration


Jsem velmi rád, že se mi dostala do rukou novinářská verze tohoto simulátoru k recenzi. Je to také proto, že se o Hornety zajímám všeobecně a mnoho letových hodin jsem strávil v simulátoru Hornet Korea, který simuluje typ C. Na letošním CIAFu jsem také měl možnost zasednout za knypl nového vojenského simulátoru Horneta typu E. SuperHornet je také simulátor typu E, takže se mi nabízí možnost vše porovnat a zhodnotit. Na testování a recenzi jsem měl pouze šest dní, ale přesto jsem se snažil být co nejoběktivnější, i když nastudování detailů avioniky zabere spoustu času.

SuperHornet je hardcore simulátor, přestože v nastavení můžete pozapínat spoustu věcí které simulátor pak dělá za vás. V tréninkových a quick misích si můžete nastavit nerozbitnost letadla a nekonečný počet zbraní. Letové vlastnosti ale nemáte možnost pozměnit, takže třeba při ztrátě vztlaku se začnete propadat. Palubní počítač se vám však vždy snaží pomoci nejoptimálnějším nastavením profilu křídla.

Děj simulátoru se odehrává v nedaleké budoucnosti na dvou bojištích - Barentsovo moře a Indický oceán. Startujete jak z pevniny, tak z nejnovější letadlové lodi USS Ronald Reagan (třída Nimitz), která bude spuštěna na vodu v roce 2002 a uvedena do bojového stavu o něco později.

Pilotujete pouze letoun F/A-18 E, který je v současné době ve fázi zařazování do výzbroje a první letka dosáhne operační způsobilosti v roce 2001. SuperHornet má plně digitální avioniku a od toho se odvíjí množství možností v nastavování veškerých systémů. Nemusíte se však obávat, 230 stran manuálu vás důkladně provede předletovou přípravou, nastavením avioniky i bojovou taktikou. Dozvíte se zde všechny parametry letounu a zbraní které v průběhu značného množství misí ponesete pod svými křídly.

Tak a teď se podíváme na vlastní simulátor:
Instalace vám zabere 250 MB na disku a před spuštěním hry se doporučuje nastavit si preference. Možnosti nastavení se odvíjí od vašeho hardware a dá se létat i na pomalejších strojích.
Po velmi povedeném úvodním demu které trvá téměř osm minut se vám v hlavním menu nabídne několik možností.
Quick mise - zde si vybíráte okamžité akce, kdy se objevíte ve vzduchu poblíž cíle. Vybíráte si z akcí vzduch - vzduch a vzduch - země, a můžete se rozhodnout pro oblast Barentsova moře či Indického oceánu. Dále máte také možnost nastavit si denní dobu a počasí od sluného dne přes sněžení až po silnou bouřku.
U všech quick misí získáváte body, a pět nejlepších je zobrazeno, takže se dá soutěžit bez nutnosti síťového propojení.
Tréninkové mise - jsou rozděleny do čtyř tématických skupin. V těchto misích se naučíte ovládat letadlo a všechny dostupné zbraně. U těchto misí se zobrazuje vaše úspěšnost.
Boj - hlavní rozdělení této sekce je na klasické bojové mise, které se odehrávají na výše uvedených místech a na síťovou hru, kde lze použít všechny možnosti propojení počítačů (IPX, TCP/IP, Serial, Modem). Síťová hra nabízí pouze možnost deathmatche, kde se může utkat až 24 hráčů. Je zde také nabízena spousta možností, jako nastavení maximálního počtu hráčů. Dále můžete přístup do síťové hry povolit pouze přes heslo a limitovat hru časově nebo počtem sestřelů.
V této novinářské verzi simulátoru není kdysi avízovaná dynamická kampaň v plném slova smyslu. Také zde není možnost v síťové hře plnit společně mise, či souboj o "vlajku".
Tak a to by o nastavení hry asi stačilo, přesuneme se k samotné hře a vybereme si třeba tréninkovou misi - Start a přistání na letadlové lodi.
Ještě než se ale pohodlně usadíte za knypl, tak vás plánovač mise seznámí se zvolenou misí. Plánovač u SuperHorneta je takřka stejný jako u jeho předchůdců (Apache Longbow, Hind, F-16 Fighting Falcon). Můžete si zde změnit trasu pro všechny letouny ve skupinách. Povětšinou letíte ve dvou skupinách s tím, že každá skupina má stejný druh cíle (podle typu mise), ale jejich cíl se nachází na jiném místě. Vy si můžete zvolit, se kterou skupinou poletíte a popřípadě změnit trasu sobě nebo všem letadlům (a to ve všech skupinách). Měnit můžete i pozici všech waypointů až na ty, které označují místo pro útok. Takže si můžete zvolit takovou cestu, abyste byly nad nepřátelským územím co nejkratší dobu a nebo se vyhnuly protiletadlové obraně (i když to se dost dobře nedá). U každého waypointu je možné nastavit: jeho polohu, výšku ve které ho budete míjet i rychlost kterou nad ním poletíte. Poslední dvě zmiňováné možnosti je možné nastavit i u cílových waypointů. Také se můžete podívat na profil svého letu (kde začnete stoupat a kde klesat - vše je znázorněno přímkou). Dále si můžete mapu zvětšovat podle libosti, otáčet s ní, můžete si přečíst předpověď počasí nebo se podívat na zprávu od rozvědky.
Takže teď víme co nás čeká a tak si podle toho zvolíme zbraně. Zde chci pouze upozornit, že mne zarazila možnost podvěšovat zbraně pouze zrcadlově (co přidáte na jednu stranu, objeví se i na druhé), což nemusí vždy plně vyhovovat určité misi, ale možná v tomto simulátoru nejsou tak náročné mise na které by jste potřebovali od jednoho typu zbraně jeden kus. Takže máme naládováno a jedeme na palubu.
Zde začínám žasnout, paluba plná pohybujících se človíčků (navigátorů a další obsluhy), v rukách mají svítící naváděcí kužely. Vedle mne stojící letoun narovnává křídla a dostává signál k popojíždění na katapult, je upevněn, zdvihá se za ním deflektor a následuje start. Na lodi po katapultu zůstává kouř, dostávám signál ke startu a popojíždím ke katapultu...
Tak by se daly popsat nejžhavější novinky tohoto simulátoru, na které bylo upozorňováno a měly by být tím, co simulaci pozvedne zase o kousek blíže k realitě. Mohu říci, že se to povedlo. Letadlová loď žije téměř jak ve skutečnosti, a přistávání je také skvělé. Když si nastavíte na první komunikační kanál signály z věže s plnou hlasitostí a na druhý kanál s poloviční hlasitostí hlášení od LSO, tak se při přistávání vůbec nenudíte. Ale na pevných letištích občas projde jen voják se samopalem, takže to už je možná z časových důvodů trochu odbyto.

A teď trochu něco o kokpitu. Jsou možné dva pohledy: v 2D kokpitu máte možnost vše ovládat myší (otáčet knoflíky, přecvakávat přepínače, nastavovat dotykový UFCD, pohybovat mapou). Ve virtuálním kokpitu máte možnost se myší svižně rozhlížet a veškere informace z HUDu, z mapy a jiných přístrojů jsou čitelné.
Celkově je simulátor řešen na použití myši. Nejdůležitější věci však mají svůj ekvivalent na klávesnici, a tím má každý možnost nastavit si svůj HOTAS. Zde jsou ovšem také určité nedostatky. Při používání plynové páky a joysticku se nemůžete v akcích, kdy záleží na vteřinách, rozhlížet s myší a klávesové zkratky jako ekvivalent k rozhlížení se po kokpitu nejsou ideální řešení. Zde mi chybí rychlé pohledy jako jsou v Hornet Korea (dále jen HK). Externích pohledů je opět dostatek (nechybí ani pohled který máte při ovládání RC modelů), i když se nedají snadno natáčet jako v HK.

Avionika je na velmi dobré úrovni a je srovnatelná s vojenským simulátorem (programování odhozu bomb atd). Nenašel jsem tu závažnější chyby. Když se vám podaří zvládnout tuto avioniku, tak mužete vzlétnout s jakýmkoli reálným Hornetem

Nejvíce lidí se asi bude ptát na grafiku, i když mým názorem je, že u vojenských simulátoru není potřeba supergrafika. Kdo má v těch rychlostech, s nepřítelem v HUDu, ještě čas rozhlížet se po krajině? A mám dojem, že takto uvažovali i lidé z Digital Integration. Grafika je plně postačující, a díky tomu si nebude muset většina zájemců kupovat nový počítač. V plných detailech v 1024x768 na mé konfiguraci nebylo vidět žádné trhání ani v případě více objektů.
Co mne však vyvedlo z míry, je omezenost mapy. K jejím okrajům se totiž dá dolétnout i na interní nádrž a pak vás uz čeká jen nelítostná bílá stěna o kterou se rozbijete. To je velké mínus v případě síťové hry, kdy se v zápalu boje můžete dostat i do oblastí u hranic mapy.

A u síťové hry ještě chvilku zůstanu. Na pomalejších sítích budou asi problémy s plným počtem lidí (max. 24), a hra přes internet dial-up s rychlým pingem byla ve hře s omezením pro max. dva hráče také téměř nehratelná (internetová mise pro čtyři hráče z HK je stále nepřekonána). Ale doufejme, že vzniknou nějaké patche které pomůžou optimalizovat i hru přes internet. Závěr:
Tento simulátor není pro lidi, kteří si po instalaci zvolí Quick Mission. Ti se po deseti vteřinách letu změní v hromadu trosek společně s letounem. Ono je totiž docela nutné prokousat se skrze prvních 100 (slovy sto) stránek manuálu, než najdete rychlokurz jak vzlétnout a přistát. Pak vás však čeká ještě dalších 90 stránek, kde se naučíte ovládat jednotlivé zbraně. To je však veliké plus pro nadšence hardcore simulatorů. Bojové a quick mise jsou docela těžké, a tak nezbývá než trénovat a nalétat spoustu hodin. Znovu upozorňuji, je to HardCore simulátor, a tak se rozhodněte jestli mu budete tu spoustu času věnovat.
U hodnocení zůstaneme, hlavně u věcí o kterých jsem se výše nezmínil. Vše se ale týká jen novinářské verze, kterou jsem měl k dispozici.

Plusy:
Výbuchy raket ve vašem okolí s vámi zacloumají a někdy se i trochu propadnete, což je třeba při letu těsně nad zemí občas osudné.
Slunce je "příjemně" agresivní. V noci jsou vidět hvězdy a měsíc, a máte možnost použít překryt přilby pro noční vidění.
Zajímavě řešený Red Out, Black Out a Eject.
Kokpit se dá srovnat se skutečností.
Zvuky jsou v hodnocení asi tak někde uprostřed.

Mínusy:
Jednotvárné výbuchy bomb po kterých nezůstane žádný kráter.
Za letadlovou lodí není žádná brázda, což trochu mate při orientaci jak je loď natočena.
Pohyblivá barevná mapa v kokpitu (provedení) neodpovídá skutečnosti.
Není možnost replaye.
Není zabudován editor misí.
Malé chyby v manuálu - pár obrázků neodpovídá popisu jednotlivých částí v manuálu.

Simulátor bych tedy ohodnotil takto:
Možnosti hry, grafika a zvuky - 75%
Avionika, letový model, komunikace a nové nápady - 95%
Manuál - 100%

Celkové hodnocení 90% však vychází z pohledu hardcore hráče. Ostatní tomu mohou dávat podstatně méně.

P.S.: Jsem zvědavý o kolik se novinářská verze bude odlišovat od finálního produktu. A jak budou programátoři od DI odstraňovat některé nedostatky. Pak by slibovaná Gold verze (únor 2000) mohla být konkurentem ostatním právě vydávaným hardcore simulátorům.

Testováno na konfiguraci Celeron 450, TNT1, 64 MB RAM


Zpět